THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dvanácatý ročník festivalu opět procházel organizačními změnami a stejně jako loni představil zajímavě nabitý program. Před vlastní sérií článků jsme pro vás i nyní připravili přehled našich postřehů a komentářů. Jaké jsou tedy první dojmy?
Stray: Přijel jsem až v pátek odpoledne a první kapelou, která mne alespoň trochu zaujala, byli až pouliční řvouni z MADBALL. Dobrým výkonem i výběrem spíše novějších skladeb se prezentovala švédská KATATONIA s tím, že její zpěvák Jonas Renkse je skutečně výkonnostně o třídu horší než zbytek kapely. Statický, duchem nepřítomný, hlasově průměrný tlouštík působil oproti fyzicky vysekané a živelné kapele velmi nepřirozeně. To jsem však netušil, že to bude poslední věc toho dne, na které si celkem pochutnám. Jako sterilní kolovrátek bez nápadu a potřebné jiskry mi totiž připadali „skandinávští ŠKWOR“, jak jsem si na místě pokřtil kapelu PAIN. Max Cavalera si zřejmě zapomněl pořádně zapnout aparát a tak se stali SOULFLY největší tragédií mezi velkými jmény letošního ročníku. Jejich set připomínal spíše hodinový zvukový záznam z nějaké porouchané hučící kanalizace. Absolutně nepoživatelní GORGOROTH mne se svým žabím skřehotem z areálu předčasně vyprovodili a tak už jsem se nedočkal s napětím očekávaných, avšak velmi pozdě umístěných ENSLAVED. Mít silnější nervy a být méně unavený, vydržím. Sobota však byla bohudík mnohem lepším dnem. Výbornou show předvedli norští KEEP OF KALESSIN, ale i stálice newyorské deathmetalové scény – IMMOLATION. Naopak nebylo ten den větší marnosti a hrůzy než vystoupení nudných (na poslech i na pohled) a rozvláčnělých MADDER MORTEM. A tak když po nich nastoupili k veslům Poláci VADER, srdce mně až zaplesalo nad nespoutanou energií jejich upřímného death metalu. Hotová ozdravná kůra – a to nejsem deathmetalový srdcař. Pro mne však byli dle očekávání absolutním vrcholem celého festu SATYRICON, kteří s přehledem potvrdili pozici největších hvězd sobotního programu.
TOP:
1.SATYRICON
2.VADER
3.KEEP OF KALESSIN
4.IMMOLATION
5.KATATONIA
ANTITOP:
1.SOULFLY
2.MADDER MORTEM
3.GORGOROTH
Rudi: Organizačné záležitosti okolo kapiel má Brutal Assault vychytané fantastickým spôsobom. Veľký plusový bod ide najmä za voľbu dvoch pódií a tým odstránenie čakania počas zvukoviek. Škoda len, že k divákom sa ešte stále správa tak trochu macošsky, v štýle "ste metalisti, tak kurva niečo vydržíte". Hygiena opäť raz zbytočne kopala do zadku festival, ktorý by už naozaj mohol mať európsku úroveň - čudné unisex sprchy s priesvitnými stenami (4 kusy na viac ako 10 tisíc ľudí) nech sú smutným príkladom všetkých zdanlivo nepodstatných nedostatkov. Muzika však opät raz robila veľkú radosť. Aj napriek tomu, že ukrutným spôsobom sklamali SOULFLY (žalostný pohľad na zomierajúcu kapelu) a tak trochu aj SATYRICON (smiešne pomaľované ksichty a priveľa stupídnych starých skladieb v playliste), veľkým zážitkom pre mňa boli:
1. MADBALL - jeden z najlepších koncertov, aké som v živote videl
2. KATATONIA - uvoľnený, energiou nabitý Renkse, takmer dokonalý playlist, fantastický koncert výnimočnej kapely
3. SUFFOCATION - najcharizmatickejšia deathmetalová kapela na svete
4. IMMOLATION - Mr. Robert Vigna & Mr. Ross Dolan - môj splnený sen, peklo v priamom prenose
5. MADDER MORTEM - výborné vystúpenie najkontroverznejšej kapely tohto festivalu, fantasticky spievajúca Agnete
Deadmann: Porovnám-li letošní ročník Brutal Assaultu s tím předchozím, mohu být spokojen po organizační stránce (nový areál festivalu svědčí), po stránce hudební již méně (dost velkých jmen mne nepřesvědčilo). I tak jsem si ale našel několik lákadel, kvůli nimž se vyplatilo do Josefova přijet. Ve čtvrtek mě sice zklamali SATURNUS (kombinace špatného zvuku a denního světla) a DARK TRANQUILLITY, avšak následné vystoupení DHG mi náladu spravilo velmi výrazně (i když přiznávám, že jsem přijel především na ně a jejich vystoupení si nekriticky užil v kotli). V sobotu pobavili hoblující E-FORCE a znovu živí CYNIC, nadchla KATATONIA (přestože se Renkse zpočátku hledal skutečně dost), výrazně zklamali PAIN i SOULFLY, o GORGOROTH ani nemluvě (pravděpodobně největší fraška festivalu). Potěšili naopak patologové HAEMORRHAGE a Norové ENSLAVED (výborné vystoupení, které však kazil pozdní hrací čas a značná únava). Vrcholem posledního dne (a možná i celého festivalu) byli jednoznačně MADDER MORTEM (ačkoliv zpěvačce Agnete vokály občas dost ujížděly) a SATYRICON (skladby z „Now, Diabolical“ mají živě neskutečnou sílu). Tomuto předcházelo nadprůměrné grindování v podání SAYYADINA, nepříliš záživné vystoupení ZYKLON a ve špatném zvuku se utápějící KEEP OF KALESSIN.
TOP:
DHG
CYNIC
KATATONIA
MADDER MORTEM
SATYRICON
ANTITOP:
PAIN
SOULFLY
Údajně značné množství krádeží v kempu.
Pavel: Další ročník festivalu se kvalitativně posunul opět o krok dál – a to jak v rovině organizace, tak i dramaturgie. Josefovský areál se ukázal být velmi příjemným místem a při využití dvou pódií vše šlapalo jako hodinky. Vystoupení SATURNUS kazil špatný zvuk, který dosti utápěl na příjemných melodiích vystavený set. Tentýž problém trápil švédy DARK TRANQUILITY či SSOGE. Poměrně velká očekávání jsem vkládal do DHG, z něhož mám nakonec poněkud neutrální dojmy – „přidanou hodnotu“ jejich alb se do živé podoby jednoduše nepodařilo převést a výsledkem tak byl pouze velmi slušný „metalový nátěr“. Velmi příjemným zpestřením byli znovuzrození CYNIC či set KATATONIE (loňský koncert v Jablonci však byl přeci jen o třídu výše). Příjemnou půlhodinku rovněž připravili francouzští HACRIDE, příliš nepřesvědčili naopak poněkud strnulí ZYKLON či KEEP OF KALESSIN. Za jednoznačné vrcholy třídenního maratonu považují vystoupení ENSLAVED (bohužel umístěné do značně pozdní hodiny) spolu MADDER MORTEM v čele s živelnou Agnete a sebejistý výkon SATYRICON, kteří si nepotrpěli na prázdné pózy.
TOP:
ENSLAVED
KATATONIA
CYNIC
MADDER MORTEM
SATYRICON
Thorn: Je príjemné sledovať, že Shindy svojim ovečkám načúva. Po kontroverznom jedenástom ročníku sa zlepšilo mnohé. Výborný nápad s projekciou vykompenzoval to, že stiesnený priestor pod pódiom sa smerom od neho zvažoval, festivalové trhovisko ponúkalo všetko možné za rozumné ceny a bez čakania, zvuk a svetlá sa (na festivalové podmienky) vydarili a ľudí prišlo tak akurát. Škoda len absencie miesta na sedenie a nešťastného mimoareálového zázemia. Prekvapením bola švajčiarska presnosť, s ktorou na pódiu defilovali kapely. Navyše takmer každá, ktorá hrala po štvrtej poobede, by ešte pred štyrmi-piatimi rokmi festival headlinovala, takže na svoje si musel prísť úplne každý. Plusy a mínusy sa redukovali na čisto subjektívne dojmy a námety na diskusiu - do noty mi trafili SATURNUS, KATATONIA s Renksem, spievajúcim o triedu lepšie, než minule, skvelí SATYRICON a ich vynikajúco namiešaný set (moderný a pritom ctiaci tradície), sklamali DHG (nech za ich príliš priemerný výkon mohlo čokoľvek), uvrešťaní MADDER MORTEM striedajúci svetlé momenty s ťahaním za uši a - možno kacírsky - takmer všetky kapely, ktoré nezriedka vyše pätnásť rokov udržujú svoj kultový status bez snahy posunúť svoj výraz niekam ďalej. Týchto žánrových lídrov ich žiaci riadne doťahujú; vychutnanie si ich setu si vyžadovalo veľkú dávku nostalgie a „historickej pamäti“. Menovať netreba, cestu, ako na to, ukázali už spomenutí SATYRICON.
TOP:
KATATONIA
SATYRICON
Príjemná atmosféra v areáli
Plynulosť produkcie na pódiách a absencia hviezdnych manierov vystupujúcich
ANTITOP:
Zvuková skúška SSOGE, buransky prehlušujúca DHG
Hygienické (ne)vybavenie v kempu
RIP: Nadšení a touha obhlédnout co největší počet skupin mě provázela, když jsem poprvé vstupoval do areálu Jaroměřské pevnosti. A vyplatilo se. Hned první den mě potěšila pro mě neznámá belgická úderka LENG TCH´E se svým opravdu brutálním hardcorem, který okatě koketoval s grindem a death metalem. Velmi příjemné bylo setkání s funeral doomovými SATURNUS (škoda zvuku) i s mainstreamově metalcoreovými Amíky ALL THAT REMAINS. Vrcholem prvního dne ale byli jednoznačně řezníci ze SUFFOCATION. V pátek byli skvělou polední vzpruhou LA SCRAWL, potěšili domácí DESPISE, velmi zvláštní a hluboký dojem dělající bylo vystoupení CYNIC. Všechny již vypuštěné noty však smetl poctivý hardcoreový hurikán z ulic NY zvaný MADBALL. Následující KATATONIA, o které se traduje, že nejde o příliš koncertní kapelu, si vedla nakonec také více než obstojně. Stejně jako na Basinfirefestu lehce zklamali MNEMIC a opravdovým propadákem pak byli PAIN, jejichž bubeník rozhodně zaslouží ocenění nejhorší instrumentální výkon na BA 2007. V sobotu se mi vyplatilo okukování neznámých, protože mladíčci ze skupiny DESTINY rozhodně stáli za to. Krom jmen, které nemohly zklamat ( DYING FETUS, IMMOLATION), mě opravdu nadchlo živelné vystoupení BY NIGHT.
TOP:
BY NIGHT
CYNIC
KATATONIA
MADBALL
SUFFOCATION
ANTITOP:
PAIN
Primitivové nezvládající své vlastní chování.
Téměř pravidelné počáteční dolaďování zvuku, které leckdy trvalo třetinu koncertu.
Nezvládnutá hygiena a stejně jako minulý rok zhoubný „smell of piss“ o každé zdi v areálu.
Darkmoor: Za moji účast na letošním BA mohla krom ToD (Tradičního oduševnělého Debatování - pochopitelně s ostatními Trochtíky z redakce) avizovaná přítomnost CYNIC a MADDER MORTEM. Organizaci vynechávám, nový areál o nic lepší než starý, parkování ve vybydlených uličkách znejistělo a půldruhé hodiny dlouhá fronta v dešti na vrácenku nepotěšila. Ale to jsou detaily, zpět do pátku 18.30 hodin, kdy sympatičtí cynici dostáli předpovědím. Introvert Masvidal působil po všech těch „drsných“ pózách jako z jiného světa a nebýt dosti nekonkrétního zvuku, byla by to úplná pohádka. Každopádně velká lekce v hraní pro drtivou většinu pomalovaných skřítků a počmáraných rarášků. S MADDER MORTEM už to tak přesvědčivé nebylo. Hravé slůně Agnete se totiž vůbec nešetří, živelně se opírá do hlasivek a neví, jestli kýžený tón v krku zrovinka najde nebo ne. Takže pak nutně dochází ke střídání naprosto dechberoucích chvil s okamžiky mírné (ale skutečně jen mírné) rozpačitosti.
Další příjemnosti: KATATONIA (byť Jablonec byl lepší), SUFFOCATION (slušný výplach).
Největší legrace: PAIN s kulhavou diskotékou, při níž bubeník neudržel ani ten nejzákladnější bum čvacht rytmus; GORGOROTH a další super blacky, jejichž bubeníci mají nade všechno rádi bramboračku; DIE APOKALYPTISCHEN REITER, kteří nejdříve zavřeli Míšu z davu do klece a pak dvěma dobrovolníkům přidělili gumové čluny, ve kterých je vyslali na rozbouřené moře fanouškovských hlav (eskymácký obrat bez vynoření přímo na beton bolí). Jestli se lodě nevrátili, docela drahá sranda.
A závěrečná hádanka: „Jak se pozná (nejen) na BA, že hraje kvalitní kapela? Lidé houfně odcházejí od pódia, v čele nemálo dobytka, dovezeného k nám v rámci EU z Polska. Cholera jasna!
Shnoff: Nový areál ukázal své kvality, které převažovaly nad mínusy. I když je otázkou, zda se stane trvalým Shindyho útočištěm - při dále rostoucí návštěvnosti (Polsko za rohem) bude za dva roky zase malý. Jelikož se má maličkost dostavila až v pátek, nemohu bohužel zhodnotit DHG. Z pátečního menu zaujali CYNIC, ačkoliv jejich produkce pasuje spíše do komornějších prostor, ostří MALEVOLENT CREATION či živelní MADBALL. KATATONIA byla sympatická (falešné backing vocals a nadbytek starých a vyčpělých skladeb milostivě promíjím). PAIN potvrdili statut prázdné kapely tlačené díky jménu frontmana labelem. Jejich produkce je neuvěřitelně nudná i naživo. Proto mě překvapil dlouhý kotel, který sahal skoro až k mixpultu. SOULFLY mají pozici velice lehkou. Ať už hrozí průšvih sebevětší (vypnutá projekce, "hvězdný" nástup...) stačí vytáhnout megahit typu "Roots..."nebo "Inner Self" a je všechno zapomenuto. Pak se šlo bucat. V sobotu naznačili své možnosti HACRIDE, mišmaš v podání DIE APOKALYPTISCHEN REITER odlehčil atmosféru, ZYKLON nějak nevyzněli, KEEP OF KALESSIN potřebují mít absolutně čitelnou kytaru, což se bohužel nestalo. I tak "pouze" dobrý set. IMMOLATION potvrdili svou extratřídu i na živo a hned po nich šel na plac vrchol festivalu MADDER MORTEM. Dvě cigarety vytáhnuté těsně před koncertem sice metrákovou Anetu přinutily občas lapat po dechu, ale to nemohlo zkazit výrazně pozitivní dojem z jejich setu, k čemuž výrazně přispěl velmi rychle ustálený zvuk, který dovolil registrovat v nízko naladěných řezavých kytarách každou nuanci. Bravo. VADER jsme ponechal napospas Strayovi a jeho novým polským kamarádům. No a SATYRICON přes úvodní drobné zvukařovo faux pas nepotřebují komentáře.
TOP:
MADDER MORTEM
SATYRICON
Chilli omáčka na nudle
ANTITOP:
PAIN
Létající kelímky s pivem a (prý) močí.
Poněkud nevýrazný mexický hot dog.
Dalas: Festival Brutal Assault udělal další rázný krok mezi hlavní destinace evropské festivalové mapy. Pravidelné třídenní klání k sobě láká čím dál větší počet zahraničních návštěvníků rekrutujících se z různých koutů Evropy. Bohužel především nadměrný výskyt našich severních sousedů z Polska není příliš pozitivním jevem. Vysoké procento agresivních primitivů v jejich řadách příliš neprospívá dobré a uvolněné atmosféře letního festivalu a zřejmě nebylo náhodou, že právě kvůli těmto lidem jsme byli nuceni sledovat příjezd policejních těžkooděnců do festivalového kempu. Jinak však lze letošní ročník především chválit. Ať už za v konečném důsledku dobrý výběr místa, žádné fronty na jídlo a pití, jehož nabídka byla poměrně široká a hlavně za zajímavé a kvalitní kapely, ze kterých si snad každý vybral to svoje.
TOP:
ALL THAT REMAINS (o malinko méně přesvědčiví, než bych čekal, ale i tak správně zábavní)
SUFFOCATION (mám je prostě rád a živě válcují)
E-FORCE (žádné velké umění, ale poctivá thrashová chumelenice)
CYNIC (příjemný set, ale k jejich obdivovatelům nepatřím, přesto je sem přidávám, abych si zachoval image hudebního znalce a hlavně proto, že se to sluší a patří)
MADBALL (energie!!!)
KATATONIA (až na ty občasné falešné vokály nakonec fajn)
ENSLAVED (norští perfekcionalisté nezklamali)
GADGET (Švédsko!)
SAYYADINA (Švédsko!)
BY NIGHT (energie!!!)
ANTITOP:
GORGOROTH (bohužel to nebyla ani sranda)
PAIN (komplexní blbost)
Reaper: Dvanáctý ročník Brutal Assaultu ode mě dostává vcelku slušné vysvědčení. Jasná jednička je za opravdové zkvalitnění deathmetalové stránky věci. Kde loni bezzubě skřípali OPHIOLATRY nebo CENOTAPH, letos nekompromisně diktovali SUFFOCATION, IMMOLATION, DYING FETUS a další kapacity svého oboru. Rovněž jedničku sklízí pozvánka pro fantastické CYNIC, přesvědčivé DISMEMBER a působivé DARK TRANQUILLITY. Horší byl svažující se terén pod pódiem a nemožnost složit kostru na nejbližší lavičku nebo mez tak, jako tomu bylo ve Svojšicích. Ne moc sympatický dojem z areálu naštěstí trochu vyvážila velkoplošná obrazovka i zlepšené pracovní nasazení úklidových čet. Skvěle strávené 3 dny nemohlo narušit ani otravné počínání nejrůznějších Poláků a hrůzostrašná ranní fronta u kapacitně nedostačujících hygienických zařízení.
TOP:
CYNIC
DARK TRANQUILLITY
SUFFOCATION
IMMOLATION
SATYRICON
DISMEMBER
KATATONIA
ZYKLON
VADER
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.